Konečně jsem se dokopala k tomu, abych nás přihlásila na nějakou zkoušku. Honza (páníček a Ajšin osobní manažer v jedné osobě) nás sice odrazoval tvrzením, že tahle šílená psina (to jako Ajša) přece vůbec neposlouchá, tak jak může jít na zkoušku z poslušnosti... Zkouška se konala na domovském cvičáku několika kolegů záchranářů, což už předem zaručovalo příjemnou a přátelskou atmosféru. Cvičák v Brandýse není nijak oplocený a trávník je tak vylepšen o bobky ovcí. Díky tomu Ajša absolvovala chůzi u nohy s nosem převážně u země a koukání na mě ji bohužel příliš nezajímalo. Kupodivu zvládla sledovat ovčí bobky i mě, a tak jsme nezaznamenali výraznější bodové srážky. Ostudou bylo bohužel volno, kdy se Ajša po zevrubném průzkumu terénu rozhodla ovčí místečka označkovat... výsledkem byla mírná srážka bodů za přivolání.